Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s ... Dušanem Záhradským

14. 2. 2010
V dnešním rozhovoru, Vám chceme představit Dušana Záhradského. Fotbalového trenére, který se věnuje už řadu let trénování žákovských kategorií a slaví s nimi nemalé úspěchy. Hřiště je jeho druhým domovem a prakticky se dá zastihnout buď na něm, nebo v práci.
Kolik času denně věnujete fotbalu?
Přijedu z práce kolem 16.00, půl hodiny před tréninkem si vezmu tužku a papír a sepíši si, jak bude trénink vypadat. Začínáme v 17.00. Po tréninku ještě rozvezu domu kluky z týmu, co už jim nic nejede. Domu se dostanu po půl deváté. Každý čtvrtek chodíme do bazénu a to se pak dostanu domu dříve asi o hodinu. Vlastně ani nestíhám utkání svého syna, který hraje za dorost v Ústí, tam musí jezdit děda.
Jak dlouho trénujete a co je takovou vaší vizí v Bílině?
Je to už deset let a z toho osm let u jednoho ročníku, kde jsme s klakami šli od mladší přípravky do starších žáků. Cílem je vychovávat kvalitní fotbalisty, baví mne práce s dětmi a občas se povede, že některý hráč odejde do Teplic hrát dorosteneckou ligu.
V současné době děláte licenci UEFA „B“, jak to jde dohromady s tréninky, většina lidí co se kolem fotbalu pohybují, vědí, že je tato licence náročná na čas?
Nestíhám vůbec, je to náročné, končíme denně kolem šesté a než se dostane do Bíliny je sedm. A nejhorší na tom je že po každém cyklu, kdy máme devět dní volna mezi studiem, já musím nadělávat v práci sedm dní v kuse a to je opravdu náročné.
Asi největším úspěchem byla v Bílině divize a to s týmem, který jste trénoval. Jaké byly příčiny neúspěchu, že se hned sestoupilo?
Já si myslím, že větším úspěchem bylo druhé místo v Severočeském poháru a postup do Přerova na republikový turnaj. A příčinu neúspěchu vidím v tom, že jsme prostě na divizi neměli manšaft, no ani nebyly děti na to, abychom se udrželi. Když se objeví někdo trochu talentovaný, okamžitě odchází do Teplic, nebo do Mostu.
Teď se v Bílině formuje docela silné jádro trenérů, začínají se vzdělávat, dělají si vyšší licence, jak to vnímáte vy?
Myslím, že je to dobře, ale když to porovnám s minulými léty, už se trenéři tolik nescházejí. Dřív se dělaly různé společné akce, vyměňovaly se informace, dnes jsme rádi, když se na týdenní schůzi sejdeme v šesti lidech. Parta je pořád, ale bohužel jen o pěti, šesti lidech.
Po novém roce se změnil název klubu a sním i vedení, jak jste vnímal změny?
Nepocítil jsem to vůbec, podmínky jako jsem měl tenkrát, mám i dnes. Nemůžu si vůbec v ničem stěžovat na spolupráci, ať už tenkrát, nebo dnes.
Řekněte mi něco o mezinárodním turnaji v Sušici, který má pod patronátem UEFA, je vždy velmi silně obsazen a tady pod Bořněm je asi trochu nedoceněný?Obrazek
Teď už je to spíše tradice tam jezdit, pojem Bílina tam všichni berou na zřetel a mluví o nás s respektem. Jedeme tam už po čtvrté a je pravidlem, že tam téměř každý rok vyhrajeme, loni jsme třeba porazili ve finále Dynamo Drážďany. Jednou jsme skončili šestí, paradoxně s mužstvem, které postoupilo do divize, ti měli vyhrát. Chlapci to bohužel podcenili a dopadlo to jak to dopadlo.
V současné době máte starší žáky, jaké jsou záměry s tímto mužstvem?
Máme tým na to, abychom hráli bez problémů o špičku tabulky v krajském přeboru. Měly bychom skončit do třetího místa. Důležité je aby se do hry zapojil úplně celý tým včetně náhradníků. ¨
Je návrh, že od roku 2011 se uzavřou soutěže, týmy už nebudou nikam postupovat ani sestupovat, jak to vnímáte vy?
Podle mě si to udělaly top oddíly. My menší kluby nebudeme mít jak motivovat hráče, třeba vidinou postupu do vyšší soutěže. Budeme takové farmy, když se objeví talentovaný fotbalista, okamžitě odejde.Obrazek
Teď máte starší žáky, pak přijdou prázdniny, spousty kluků odejdou do dorostu, a co bude dál?

Pokud to půjde, zůstanu u starších žáků, pokud ne začnu zase trénovat od přípravek.